Čáp ani vrána nepřiletí

Jednou možná nebude k reprodukci potřeba mužů, protože svým sabotážním přístupem k dozrávání se sami vyblokují z hlavního existenčního smyslu, neb doženou ženy k tomu, aby vskutku konaly ve smyslu kultovního filmu „Sexmise"..

Tuhle jsem měla puštěnou televizi jako kulisu při nudné činnosti kolem úklidu domácnosti. Měla jsem mokré ruce, a tak jsem nemohla proklikat na jiný kanál, a byla tudíž donucena vyslechnout směsici násilně vtipných dialogů jakési telenovely o svatbách. No, něco šíleného!

   Pak jsem sedla k počítači a začala konečně pracovat; jenže…                                           

 Hlavou mi stále letěly ty vtíravé hlášky z onoho svatebního kusu. Debilní štěbetání o svatebních šatičkách, o tom, jestli je lepší ta či druhá verze svatebního oznámení, pentličky, mašličky, no zkrátka všechny ty stupidity, které z hlediska udržitelnosti a smyslu vztahů, mají spíš negativní, v lepším případě kontraproduktivní, význam.

  To, že lidi rádi slaví, respektive vymýšlejí si různé rituály, aby byl nějaký důvod k oslavě, popíjendě a dalším „vodvazům“, které se jinak nepardonují, je známá a prastará věc. Nicméně žertovat a hlavně utrácet obrovské rozpočty i na téma hlavního smyslu existence – tedy udržitelnosti druhu a jeho reprodukce, je skutečný nesmysl. Obzvlášť když si uvědomíme, kolik peněz se zbytečně probendí na opravdových svatbách – a hůře, i na těch filmových a televizních -  a kolik by se za tyto promrhané peníze nasytilo hladových dětských bříšek nejen v rozvojových, chudých zemích, ale i následně těch, které skončí jako děti těch nešťastných matek samoživitelek, jež nemohou z otců neplatičů vyrazit za pár let po svatbě alimenty, tak nám nutně musí vyrazit pot na čele nad vlastní naivitou. A neschopností vidět za příští roh.

Ale není divu; éra mediálního tranzu dělá z dívek ještě popelkovatější popelky s perfektně vymodelovaným virtuálním snem o virtuální vysněné pointě všehodění – o princeznovských šatech na velkém svatebním bále a o princi s velkým P na bílém koni, který jí zajistí nekonečně šťastný happy and, neboli život, miminko, růžové či modré peřinky v kočárku.

    Jenže, happy endy v tvrdé realitě skutečného života nefungují. Spíše naopak. Víc než polovina sňatků je jen bohapustou pijatykou, která vůbec nic a nikomu nezaručí, negarantuje žádný trvalý a hodnotný vztah a hnízdo, nezajistí to, aby se muž postaral o rodinu a děti, jako kdysi za dávných časů, kdy tento rituál svateb vznikal. Svatby dnes jsou jen více či méně samoúčelnou oslavičkou čehosi, co je dávno zašlé v čase. Svatba – jakožto začátek dříve funkčního aktu garantující alespoň formálně určitý závazek muže vůči obživě vlastního potomstva a rodiny, (jakožto základní stavební buňky pro přežití druhu) – je dnes již více než zpola nefunkční, a tudíž samoúčelný, a jako takový – až na tu bujarou merendu – zbytečný. A ona okázalá a nesmyslná pompa kolem svatebních hadříků a ceremonií, nahrávající ještě více komercializaci všeho, je jen další dlaždicí cesty do pekel, dlážděnou dobrými, leč velmi naivními, úmysly. Svatby mívaly smysl pouze do doby, kdy nebylo rozvodů a zbytečných zákonů nestíhajících neplatiče alimentů. Dnes už je tento rituál jen stejně poplatným a symbolickým svátkem jako vánoce, i s tou přetvářkou, že se máme rádi. Neboť víc než polovina manželů se přestane mít rádo během svého běhu, a víc než polovina z poloviny otců přestane mít zájem o své děti, když jim nedává výživné, čímž jasně dává najevo, že je tito otcové také nemají rádi v šíélené honbě konzumu a své narcisistní , sobecké sebelásky. / Inu, ve Finsku to už pochopili, a neplatičům alimentů odebírají aspoň jako minimální trest za ignoraci zodpovědnosti řidičák, a to s okamžitou platností./.

Dnešní krize partnerských, manželských vztahů, dnes již není popiratelná. V každém druhém hloupoučkém limonádovém filmu se setkáváme s nezralými chlapci, kteří se ještě necítí na přijmutí zodpovědnosti za rodinu a reprodukci druhu, roztřeseně vahající říci v den svatebního obřadu své ANO, a nevěstinky na útěku, jež ve vizi budoucího života s oním dětsky nedohraným hošíkem nedokáží spatřovat otce svých budoucích dětí.

Dívky se dnes vdávají cca deset let po vrcholu své reprodukční danosti, chlapci ještě později.

Otázkou je, kolik let navíc budou potřebovat v budoucnosti, aby splnili svůj existenční kód v budoucnosti. A kdoví, možná ani nebudou k reprodukci potřeba, protože svým sabotážním přístupem k dozrávání se sami vyblokují z tohoto hlavního existenčního smyslu, a doženou ženy k tomu, aby opravdu konaly ve smyslu kultovního filmu „Sexmise“.

Vždyť, konec konců, umělá spermie je již vymyšlena a už jen podupává v laboratořích těsně před startovní čárou.

Hormonální antikoncepce, která, ostatně existuje jen kvůli tomu, aby pánové mohli užívat ještě pohodlněji a komfortněji svého jalového sexu, (neboť většina dívek si otěhotnět přeje, neboť jejich genetický kód není ještě tak degenerován), je už pár let časovanou bombou nuber one, a tato planeta ještě žije jen díky tomu, že jejím ceplošným zásahem nejsou atakovány dva nejlidnatější kontinenty (Afrika a Indie a některá další území Asie), nicméně ta hrůza estrogenního umělého chemického postřiku v horizontu přijde během pár let, pokud někdo nezastaví farmaceutickou lobby a ten byznys astronomických rozměrů, který ji provází.

/Mimochodem, osobně jsem se rozhodla k individuálnímu boji proti masakrování genofondu hormonální antikoncepcí tím, že jsem napsala na toto téma knihu a nyní pracuji na jejím filmovém zpracování, páč je to už taková hrůza, když vidím ty chudinky třicetileté a čtyřicetileté dívenky skoro za reprodukčním věkem, kterak smutně hledí do dětských kočárků, a samy marně čekají na toho svého prince, který by s nimi chtěl mít miminko, a tak teď jen čekám, kdy mě farmaceutická mafie zamorduje zato, že se jí snažím sabotovat kšeft/.

No, nic, ještěže patřím ke generaci, která si svůj reprodukční úkol už odbyla, díkybohu zamalada a bez zvýšeného rizika genetických poruch plodu biologicky starých rodičů, takže bych se té umělé chemické kastraci mladých mužů estrogenizací z HA mohla smát, ale i tak je mi z toho smutno. Neboť potravinový řetězec se týká i mne a vlastně veškerenstva. A jak k tomu přijdou ti ubozí zdegenerovaní kapříci u výpustí čističek, že jim vlivem nevyčistitelných zbytků hormonální antikoncepce narůstají obě pohlaví místo jednoho!

A navíc, rozhodně nechci mít jednou hermafroditické pravnuky!

A tak si myslím, že by se hoši měli konečně zamyslet a pochlapit, a nebát se do toho praštit dřív, než bude pozdě. Ovšem se vší zodpovědností k rodině a svým dětem. Neb děti, ani ty jejich, se nenají z politických slibů či justiční nedbalosti k neplatičům alimentů. Jinak opravdu všichni vyhyneme!

A to mnohem dřív, než definitivně zkolabují důchodové systémy proto, že nebude dost dalších lidí a potomků, kteří by sytili přirozené důchodové=generační rozpočty přirozenou cestou. A spoléhat jen na to, že všechno zajistí jen ženy, protože ty děti budou chtít, i bez chlapů, jako samoživitelky?

No, na to bych nevsadila ani korunu! Protože člověk je odpradávna párový druh a nikoli medvěd samotář…